Bitvu o všechno začali Pražané se vcelku očekávanou sestavou. Jen místo Šmicra nastoupil Černý a Necida v útoku doplnil rychlonožka Švento. Začalo se pěkně zostra, během první čtvrthodinky se na trávníku bolestí svíjeli Necid, Belaid i Brabec. Hamburk nechtěl nic nechávat na poslední zápas a hlavička Jansena do boční sítě byla pro domácí dostatečným varováním.

Tím ovšem fotbal na dlouhé minuty skončil. Hra se přelévala od šestnáctky k šestnáctce a do finální části se ani jeden ze soupeřů nedostával.

O to větší byla pohroma, která na slávisty ve 30. minutě dopadla. Olič se schoval za obranou, našel si míč po zblokované střele Petriče a chladnokrevně otevřel skóre. Trenér Karel Jarolím se domníval, že gól padl z ofsajdu. Protestoval proti jeho uznání tak vehementně, že sáhnul na pomezního rozhodčího a hlavní ho vykázal na tribunu. Televizní záznam ovšem ukázal, že branka byla regulérní, protože míč se k Oličovi odrazil po teči Suchého.

Dvojí reakce

Reakce slávistů na hřišti byla dvojí. Nejdřív si Krajčík ostrým zákrokem vykoledoval žlutou kartu, poté se do míče opřel obránce Hubáček a brankář Rost musel vyrážet míč na roh. To také byla jediná šance červenobílých v prvním poločase.

O přestávce zůstal právě Hubáček v kabině a na trávník přišel Šmicer. Hamburk v klidu hlídal těsné vedení a sešívaní řešili stejný problém jako s Aston Villou - jak otočit zápas. Hra se rozkouskovala a po hrozivě vyhlížející srážce s brankářem Rostem navíc zůstal ležet Šmicer, který se vrátil až po čtyřech minutách.

Jarolím prostřednictvím svých asistentů poslal na hřiště i další ofenzívní hráče Ivanu a Toleskiho, ale všechno bylo marné. Slavia tak ztratila poslední naděje na postup do jarních bojů a v sedmi pohárových zápasech dokázala vstřelit jediný gól...

V nastaveném čase si došel David Jarolím pro penaltu, gólman Vaniak byl vyloučen a do branky musel obránce Brabec. Petrič pokutový kop proměnil a podtrhl tak zoufalství Slavie.